Noční výstup na Sněžku
Kdy: 25. - 26. června 2009

Kdy: 13. - 14. června 2009

Tak jsme se doštěrchali domů ze Mlýna s nacpanými pupíky a spoustou bezva zážitků. Celé to začalo unikátní pozvánkou na závody O pohár medvědího mlýna. A jelikož jsou nabídky, které se neodmítají, vyrazili jsme po menších přípravách v sobotu ráno směrem k Čisté u Horek. Vedoucí výpravy  Kamilkovic odbočku k Volejníkovic sídlu minula a tak nám nezbylo nic jiného, než provádět složité otáčecí mánevry, při níž panička úspěšně zničila spojku. Kolemjednoucí řidiči si nevěřícně klepali na čelo a veškerá zvěř utekla hluboko do lesů... A tak začal náš víkend, ve velkém stylu - rozhrabáním štěrkové cesty a famozním příjezdem. Pořadatelé nás přívítali s otevřenou náručí. Ročínek spokojeně dřímal ve stínu, Nessy a Ginger obhlíželi situaci a Ťulda s Alfrédem rozjímali na peci. Kačka už netrpělive vyhlížela další závodníky a spokojeně se usmívala - není se ani čemu divit, neboť její trať byla vskutku pekelná. Mezi našimi spoluzávodícími byli Míša s Matýskem, Žolíčkem a Chárou, Bohunka a Vašek Z Kopaninské samoty se svými čtyřnožci Apolenkou, Bonou a Sandy, Danielka s Rubčou, Janča Stupková s Kailou a Amy, Mlynářovc s Nessy a Ginger a také již zmíněná Hanďa s Májou a Kamilkou a nesmím zapomenout ani na "starého a vetchého" mlynáře s Ročou. Všichni přijeli včas a závody mohly začít. Volejníkovic si na nás připravila trať s velkým T. Uprostřed změti skočet, tunelů a světě div slalomu do oblouku stál strom pamlskovník. Na něm se houpaly špekáčky a krásně to vonělo. A nebyla by to Kačka, kdyby i její způsob překonávání trati nebyl originální. Za každou chybu psíka musel psovod za zástěnu Gappay, nalít si panáčka Kofoly/ slivovice, nápoj vypít a pokračovat v běhu. Není se čemu divit, že mnozí závodníci se již po třetí chybě prapodivně motali po parkuru a koordinaci pohybu neměli zrovna nejjistější. Nakonec doběhli všichni... V mezipauze se hodovalo vše možné - od kuřecích křidýlek, přes makrely, perníky, preclíky, brambůrky... Zkrátka toho bylo moc, jen Hanďa, známý jedlík, měla neustále hlad a dojídala proto zbytky po psech. Chudinka podvyživená vypadala tak hladově a vychrtle, že by jí dal člověk pětikorunu :-D Vyhlašování vítězů bylo vskutku originální, každý obdržel krásné ceny a nádherný diplom. I přes motání na parkuru jsme v kategorii pohodových profesionálů vybojovaly 3. místečko. Medaile i nádherný broušený půllitr již zaujali své místo na poličce. Po poledni dorazili i Novosvětští , kteří závodili ve zvláštní kategorii. Jakýsi skřítek schoval Danče nealko a tak za zástěnou zbyla pouze slivovice. Tuze zle se se Danče běhalo po několika chybách :-D Druho disciplínou dne byl Haficross o mouku dvojnulku. Celé to spočívalo v tom, že závodní tým (celá rodina) vyrazili na trať a v běžeckém tempu hledali neobvyklé předměty, které si měly zapamatovat. Naší pozornosti unikl jen Rákosníček (vážně by mě zajímalo, kde se schovával) a tak jsme se umístili na krásném 2. místě (běžel s námi samozřejmě i Pavel). Po vyhlášení výsledků probíhalo odpoledne už v pokojném tempu. Mužstvo opět rozžehlo oheň, Kačí poskytovala prohlídky mlýna a čtyřnožci se spokojeně proháněli po zahradě. K večeru vyrostlo na louce malé stanové městečko - Kamilkovic se rozhodla vyzkoušet svůj nový stan ve tvaru rakve, Janča vybalila své áčko a i my postavily svůj příbytek. Mezitím část závodníků odjela domů a zbytek se přesunul k táboráku. I přes velké množství zpěvníků a tři kytary nebyly naše pěvecké výkony nijak oslňující, jen Bohunka zachránila naši čest. Do spacáčků, postelí a na pec jsem se dostali až po půlnoci. Ráno nás neprobudilo šimrání slunečních paprsků, ale řev čivavek, kterým se v jejich novém stanu nelíbilo. Mlynářovic připravila výtečnou snídani a panovala skvělá nálada. Nikomu se nechtělo domů, ale povinnosti jsou povinnosti. Vycouvat ze mlýna nebylo zrovna jednoduché, avšak zadařilo se :-D A tak nezbývá, než poděkovat za skvělý víkend a těšit se na druhý ročník. BYLO TO KRÁSNÉ A BYLO TOHO MÁLO :-)

Trénink na Železného psa

Kdy: 8. května 2009

Trénink na Železného psa jsme vzaly vážně. A proto jsme se rozhodly, že vzhledem k teplotě vzduchu bude dobré zahájit i plaveckou část tréninku. Výborně nám k tomu posloužily rybníku za Dětským domovem. Duševní a mediální (tedy fotografickou) podporu nám dělal Pavel. Takže si panička oblékla plavky, mně byl přidělen postroj a hurá do vody!!! Po prvních centimetrech nás smích na tváři přešel. Voda byla příšerně studená. :-D Ale po prvních tempech jsme se osmělily a statečně uplavaly pár metrů. Pak si dala panička kolečko sama. Závěrečná plavba byla opět společná... Máme ještě co trénovat, ale vzhledem ke studené vodě a dlouhé zimě to byl uctihodný výkon.

Pochod za buřtem

Kdy: 8. května 2009

Na Pochodu za buřtem jsme samozřejmě nemohly chybět :-) A jelikož byla panička na stanovišti, celou trať jsem absolvovala s tetou Marcelkou, Petrem a Bessynkou. Prvním úkolem bylo vyluštit správě tajenku MÁME RÁDI ZVÍŘATA. Na druhém stanovišti nás už čekala panička s aportem - teplo a sluníčko udělaly své, někdy se prostě daří a někdy ne. Třetí stanoviště tvořil Pavel s psímy plemeny - tetička si spletla aljašského malamuta s husky, ale jinak byl v poznávání plemen náš tým úspěšná. Jen Pavel stál neoblomně na svém a odmítal napovídat. Čtvrtým úkolem bylo pomoc nalézt ztraceným psíkům cestu k jejich páníkům - což se nám podařilo. Na pátém stanovišti již čekaly Kamilkovic se základní poslušností. Až na tu chůzi u nohy... Na šestém měla Terezka Vítková s Kamilkou přichystané rozeznávání výcviků psů (od asistenčních bafanů až po psy záchranáře), potom Evča Nováková se šeltičkami  se záludnými otázkami na poznávaní řeči těla psů. A poslední stanoviště byla veterina s Vendulkou Hamanovou.  V cíli už nás čekala tetička Danča s Bobinou a taškou dobrůtek. A samozřejmě buřtík :-) Pochod byl jako vždy super a už se těšíme na další ročník :-)

Rýzmburský voříšek

Kdy: 3. května 2009

Ranní přípravy byly opravdu stylové. Rozhodla jsem se, že svůj voříškovský vzhled vylepším exkrementem přilepeným na záda. Paničce se můj nápad vůbec nelíbil a tak mě čekala nedobrovolná cesta do koupelny. Potom šup šup zabalit do batůžek, přihodit foťáček a utíkat do útulku. Zde jsme nasedly Kamilkovým do autíčka a uháněly směrem k Rýzmburku. Tam už na nás čekal Pavel, který si udělal "menší" cyklistický výlet z Trutnova. Při registraci jsme byly zařazeny do středních psů a dostaly krásné číslo 129. Naše stanoviště bylo již tradičně ve stínu statných stromů. Při první disciplíně jsme do finále podle očekávání nepostoupily - za to Danča jak s novým členem smečky Bobinou, tak s Bedříškem zabodovali a postoupili, stejně jako Vendulka Hamanová s útulačkou Lucy.  O přestávce jsme shlédly ukázku frisbee Jindry Pecháčka a Ro, tanec se psem Alči Smolíkové, Chipsy a Keysi a policejní výcvik psů. V jednu chvíli se okolí začalo hemžit krokodýly, piráty, pošťáky a tak nám nezbylo nic jiného, než se vytasit se svým oblečkem na podobu pána a psa. Jelikož se nám nechtělo nic narychlo vymýšlet, sáhly jsme po ježcích... A byla to dobrá volba. Porotě jsme se líbily a tak jsme zaznamenaly na Rýzmburském voříškovi historický úspěch. 3. MÍSTO V PODOBNOSTI PÁNA A PSA. Dalších disciplín jsme se už neúčastnily. Juliánovic se umístili na prvním místě jako nejkrásnější skupina, Kamilkovic získali zvláštní cenu poroty. I přes držení všech pěstí i tlapiček se naši postoupivší borci do finále na stupně vítězů neprotlačili. I tak to byl úspěšný a velmi zdařilý den. Panovala totiž výborná atmosféra a podařilo se nám najít domov hned dvěma psíkům - Máje a Betce.

Sultánova blecha

Kdy: 25. dubna 2009

na fotografii: Novosvětský tým borců

Mnozí protijedoucí řidiči se zajisté divili, když  si to směrem k Rýzmburku valil malý Fiatek, v jehož útrobách se skrývaly tři ženy a pět psů. Již po cestě panovala přijemná atmosféra a jak konstatovala Mirča, ranní šláhnutí do psího hovínka nám  mělo přinést štěstí... :-D  Rýzmburské prostředí ani překážky nám nebyly neznámé - již vloni jsme měly tu čest se Blechy účastnit a tudíž jsme tak trochu tušily, co nás čeká. První parkur - jumping obsahoval rozjížděcí rovinku, tunýlky a také obávaný slalom. Jako první startovali Kamilkovic a až na malé rozptýlení ve slalomu předvedly svůj standartní skvělý výkon. Evča s Lízou se vytáhly - naší šeltičce to běhalo krásně. Následovala Hanča s Ginger. Ginger to rozpálila hned na začátku a do cíle doběhli jako jedny z mála bez chyby a se super rychlým časem. Pak se předvedli Evča s Baruškou. Baruška ukázala, že má opravdu talent a je to agi šeltie. Za to Rubynka měla svůj den a ačkoliv se Danielka snažila, teriér je hold teriér. Mirča se Scottym si střihli parkur v šílené rychlosti a s pár shozenými tyčkami, za to Connie se do běhu moc nechtělo ani za mohutného Aniččina povzbuzování. Náš běh byl skvělý až do slalomu, kdy jsem se rozhodla, že běh trošku oživím a naběhnu si z jiné strany. Paniččino zvolání: "bestie" mnohé pobavilo. I druhý běh se nesl v podobném duchu. Kupodivu jsme zvládly oboje zonovky bez chyb a i slalom byl čistý. Konečně čistý běh... Následovala hra "Sultánovo lejno". Proběhnout trať s kelímkem vody v ruce je vážně fuška. Běžely jsme ve dvojici s Mirčou a Scottym a naše malé vycintnutí nám připsalo na konto pět trestných bodíků. Ve vyhlašování Novosvětší zabojovali: Naše maličkost skončila v celkovém součtu agility a jumpingu všech velikostních kategorií na krásném 3. místě, všechny ovšem převálcovala Ginger  s Hančou, které s přehledem získaly 1. místo. Ve hře se dvojice  Ginger s Hančou a Evča s Lízou umístily na 3. místě  a Kamilkovic  se Smíglovic vybojovaly 1. místo. Po vyhlašování si Novosvětská parta udělala ještě procházku k vodě... Je pravda, že návrat domů byl už trošku složitější, ale automobilová vyjížďka po všemožných vesničkách i polosamotách byla fajn. Do Dvora se nám podařilo dojet bez větší újmy:-D Všem Novosvětským gratulujeme a těšíme se na další společnou akci!!!

Velikonoční výlet po Jestřebích horách

Kdy: 13. dubna 2009

Někdo na Velikonoce vítá koledníky se slivovicí v ruce, my se vydali na výlet (vydali, protože s námi šel i Pavel). Dorazit do Malých Svatoňovic, rodiště nějakého hooodně známého pána - prý spisovatele, nebylo příliš složité. Na paničku se zde vrhl nějaký zbloudilý koledník - naštěstí jsem ji jako hrdinný pes zachránila. Naše první kroky vedly na Žaltman, místní rozhlednu. Jako gaučový pes jsem se nechala na rozhlednu vynést - ne, nejsem lenoch, ale přeci jenom točité schody nejsou pro psí pacičky úplně ideální, ještě, že je  Pavel takový silák :-) Nahoře se nám naskytl překrásný rozhled do krajiny, především na Krkonoše a údolí... Mé psí oko by sice více ocenilo pohled na vypečené kuřátko nebo řízeček, ale proti gustu žádný dišputát :-) Po dostatečném pokochání se následovala sváča pod rozhlednou. Poté jsme prozkoumali Lotrandovu slůj a vydali se na zpáteční cestu. Občerstvili jsme se ve studánce pod kozí stezkou, odpočinuli si na louce a prohlíželi si přilehlé chatky a roubenky. Na závěr jsme se napili ze Svatoňovického léčivého pramene (čímž je naše nesmrtelnost prakticky zaručena) a vyjeli domů...Prostě parádní výlet, ale fotky poví víc...

Novosvětské hopsinky

Kdy: 12. dubna 2009

Přestože ranní příprava na závody spočívala v koupání mé maličkosti s jistým psím exkrementem na zádech (vůbec nevím, jak se mi tam dostal - nejspíše na mě v nestřeženém okamžiku vyskočil), byly celé závody ve znamení pohody   :-) Kačí Volejníkovic narychlo sehnala a vytvořila klubová trička a tak jsme mohly reprezentovat. Jumping se zadařil kupodivu bezchybičky a se super rychlým časem, což nám vyneslo krásné první místečko. Při agility nás zradila poslední tyčka - prostě potvůrka spadla, ale i tak jsme se radovaly z krásného času a 5. místa. Agility hra byla ovšem pekelná. Psovod musel navigovat kus parkuru psíka s pomlázkou a vajíčkem v ruce, doběhnout k židli, zde rozklepnout vejce na pánev a i s těžkou litinovou pánví a pomlázkou běžet do cíle. Aby to panička neměla tak jednoduché, skočila jsem sestupovou zonu :-D Ale panička vytrousila kus vajíčka cestou, takže 12. místo bylo naším společným výtvorem. Parkury stavila tetička Danča běhavé a Novosvětská parta opět stála na bedně :-)

Coursingové řádění na Novém Světě

Kdy: 10. dubna 2009

Celá akce začala rozhrabáváním všemožných krtičin po celých Hrubých Lukách. Zapojili se všichni - od berňáků přes čivavy až po jezevčíky, takže šla práce rychle od ruky. A nastala hodina H. Po chvilce teorie přišla na řadu praxe. Krátké rovinky, na kterých se ukázalo, jestli psík bude střapec lovit nebo nebude. A na závěr třešinka na dortu - ovál :-). I přes sluneční paprsky a celkovou únavu jsem nezklamala a ukázala se jako lovec. Na získání licence to zatím není, ale celý den Novosvětské nadchl a v podvečer už bylo opatřeno kolo. Takže, coursingový světě, třes se, Novosvětští borci přicházejí!!!

Semilská blecha II.

Kdy: 4. dubna 2009

¨

V sobotu ráno vyrazili zástupci Novosvětských agiliťáků do Lomnice nad Popelkou, aby si zazávodili na druhém ročníku Semilské blechy.  Závodili: Evča Nováková s Baruškou a Lízou, Kačka Volejníková s Nessynkou a Ginger, Míša Václavů s Chárečkem a Dredíkem, Hanča Bohmová s Kamilíškem, Jana Stupková s Kailou a Amy a my. Tratě vymýšleli Janča Zemková a Martin Vlk, takže stály opravdu za to :-D. Hned při prvním jumpingu panička zapomněla trať - a to jsem zrovna vyběhla plná elánu a nadšení.  Pár skoček před cílem se vydala naprosto jiným směrem a probrala s teprve tehdy, když všichni spolu s rozhodčí začali křičet:: "TAM NE".... Zasekla se, stála a koukala do doby, než začali všichni křičet znovu a to: "TAK BĚŽ". :-D Díky tomuto záseku a mladické zapomětlivosti jsme nasbíraly 6 chyb a 57 vteřin. Za to ostatním Novosvětským to šlo jako pomásle. V přestávkách chodily paničky dlabat párečky do místní kantýny nebo chladit naše psí tlapičky k nedalekému potůčku. Trať agility si už panička zapamatovala lépe. Běžela jsem jako správná L-ková čivava a až na skočené zony při cestě zpět byl náš běh čistý a nejrychejší :-) Agility hra, která spočívala v tom, že psovod uprostřed trati sebral ze židle tenisák a doběhl s ním do cíle, se nám také zdařila. Všichni namakaní Novosvěťáci byli odměněni Pribiňáčky od Kačí Mlynářovic, protože malý oranžový jezevčík Ginger slavila narozeniny :-) Při rozdávání se Novosvětští na bedně střídali a sbírali jednu cenu za druhou. Ještě společná fotečka a mohli jet unavení borci domů :-)

Trénink obedience s Hankou Grundmanovou

Kdy: 28. března 2009

foto: Pavel

S obavami jsme se blížily na cvičák a říkaly si, co že nás to čeká. Přeci jenom jsou všude obedience prezentovány jako vysoká škola poslušnosti a právě poslušnost jsme neviděly půl roku.:-) Ale mile nás překvapilo, že obedience jsou založené na motivaci a zábavě. Psík by se měl přímo vnucovat páníkovi, aby si s ním zacvičil oblíbený cvik, ale nikdo by pejska neměl nutit ani nijak lámat. Vše se dá nacvičit v pohodě a velice pomáhá používání clickeru. Hanča nám trpělivě ukázala, jak secvičit všech 10 částí pro zkoušku OB-Z. Hned na začátku se ukázalo, že ani pes, který má složený zkoušky ZOP nemusí umět cviky potřebné k obedience a ani nemusí cviky chápat (jak jsme se všichni přesvědčili u sedni a lehni). Velice zábavné bylo vyzkoušet si, jak pes reaguje na slovní povel bez použití pomoci pohybových posunků. Chůze u nohy byla také velice zábavná, pes se v rychlosti podřizoval páníkovi bez nutnosti škubat vodítkem. Stačilo jen trochu zrychlit chůzi. Tento trénink nás velice motivoval. Začínáme nácvik s clickerem a rádi bychom se obedience věnovaly rekreačně.

Dogtrekkingové hrátky jarním Polabím

Kdy: 21. března 2009

Když se v pátek odpoledne řítila směrem k Nymburku stříbrná Oktávka  plná psů a ještě k tomu se třemi podivnými ženštinami, zvláště "blonckou za volantem", nevěřili mnozí řidiči svým vlastním očím. K hotelu BENE, jenž se stal na jednu noc naším domovem a zároveň základním táborem, jsme dorazily vcelku bez potíží. Je pravda, že jsme po cestě musely koupit pláštěnku a uklidnit Kamilku, která měla jisté žaludeční potíže, ale to byla jen maličkost. Po menších zmatcích s rozmístěním na pokojích (jistí jedinci prostě mají pomalejší vedení, aneb je mnoho chorob, které se dají léčit alkoholem, ovšem blbost mezi ně nepatří) jsme si zabydleli v mini pokojíčku v nejvyšším patře. Po chutné večeři - maxi řízku s bramborovým salátem - a vyvenčení našich krakenů, jsme slavily narozeniny. Hanďa oslavila TÉMĚŘ 18. narozeniny :-D. Vínečko, koláčky, buchtičky ... no prostě toho bylo moc a my padly vyčerpané do postelí. Naši hafani se rozhodli k vlastní reality show, jež by se dala nazvat Výměna paniček :-D Je pravda, že nás Chiquita celou noc pečlivě hlídala - tak pečlivě, že její rafání se nedalo přeslechnout. Holky navrhovaly přemístění uřvaného živočicha do skříně, ovšem při představě, že nám po pokoji skáče skříň s Chiquitou a ne jenom Chiquita mě polilo horko a tento nápad  jsem zavrhla. Není se tedy čemu divit, že ráno z dveří pokoje vykoukly tři vyčerpané postavičky vláčené psími nedočkavci. Ginger se k tomu všemu rozhodla, že je dobré se před trekkem protáhnout a zahřát - nikdy bych nevěřila, že tak něžné a nevinně vyhlížející stvoření dokáže honit zajíce :-D. Po úspěšném odlovu jezevčíka, zabalení věcí a přejímce, jsme se usadily v jídelně a vyslechly si instrukce. Celá trasa na mapě vypadala hrozivě a my se modlily, abychom po cestě nezhynuly..... První startovala Kamilkovic, za ní Ginginkovic a nakonec my. Ginginka vypálila dopředu rychlým tempem a my měly co dělat, abychom jí stačily. Cesta vedla podél Labe přes Kostomlátky, Písty, Hořátev a Chvalovice až zpět do Nymburku. Sice jsme po cestě neviděly slibované pávy, za to slepice a kohout prohánějící se v borovém lesíku byli taky fajn. Zatímco Kamilkovic byli hlavní navigátoři, Ginginkovic úspešně objevovala cedule a nápisy, které bylo potřeba doplnit  - na důkaz, že jsme celou trasu skutečně prošly. Posledních pár kilometříků zvolnily malí draci - především malý oranžový pes - tempo a na všech členech naší smečky byla znát únava. Ale s přibližujícím se cílem psiska opět přidala a my se prohnaly cílem obrovskou rychlostí. Čekání na vyhlášení výsledků jsme si zkrátily posezením u Kofoly. :-) Ani se nedá popsat naše překvapení a hlavně hrdost, když jsme zjistily, že z 31 závodních týmů, se naše trojice umístila prakticky na pátem místě s časem 3:57!!! Takže "čivava, přerostlá čivava a jezevčím předběhly malamuty apod.". Tudíž bylo jasné, že na cestě domů byla zastávka v místním Zverimexu, abychom své psíky po zásluze odměnily. Kamilka už po cestě zpátky naštěstí nezvracela, což se nedá říct o její paničce Hance, která každou chvíli měnila barvu a vytřeštěně zírala na silnici. Do Mlýna jsme nakonec dorazily bez větší újmy (až na tu pozvracenou silnici) a tudíž byl tento trekk shledám za mimořádné úspěšný. Nikdo nehynul, Mlynářovic se zařadili mezi profesionální minidogtrekkařky a zážitků máme habaděj.

Výlet na Sněžku

Kdy: 14. března 2009

Zimní výlet na Sněžku? Pro někoho možná bláznoství, ale pro nás super procházka a možnost vyzkošet si svou kondici po Vánocích. Nejdříve bylo potřeba zabalit všechny věci, které bychom mohli potřebovat - hlavně teplé oblečení (samozřejmě se do toho počítá i moje vesta), svačinku, pití a taky fotoaparát a nabité baterie. Vyjížděli jsme ze Dvora Králové v 10:30 a ve vzduchu bylo cítit napětí z výletu. Cesta do Pece pod Sněžkou proběhla bez jakýchkoliv problémů :-). Po úspěšném zaparkování - nemyslete si, zaparkovat mezi automobily lyžařů byla docela makačka, jsme se vydali na cestu. Celou výpravu měl původně vést Pavel, ale já se jako správný tažný pes ujala toho úkonu sama. Po prvních pár metrech nám bylo jasné, že moc turistů v zimě na Sněžku nechodí. Ale zatnuli jsme zuby a šli.  Sluníčko nás příjemně hřálo a po necelé půl hodince strmého stoupání a boření se do sněhu se nám naskytl úžasný výhled do krajiny. Po menší svačince směřovaly naše kroky na Růžovou boudu. Museli jsme se přebrodit sněhovým pásmem výsokým 60 cm - jediná já se nebořila, ale panička s Pavlem se co chvíli drápali ze sněhu :-D U Růžové boudy nás přivítal Berňák Rendy, se kterým jsem se okamžitě zkamarádila. Kochali jsme se krajinou a sledovali, jak se po obloze honí mraky a protější hory se zahalují do mlžného oparu. Ale času nebylo nazbyt a my chtíc nechtíc museli vyrazit dál. Po pár metrech už sníh místy dosahoval výšky až metrů a půl, ale naštěstí byla vrchní vrstva dobře umrzlá, takže se šlo příjemně. Pod vrcholem si mě na zkušenou vzal Pavel a panička dělala vůdce. Hned se nám šlo veseleji, zvlášť, když jsme místy popobíhali. Konečně se nám naskytl pohled na Sněžku!!! A taky na tu šílenou cestu nahoru. I mně při výstupu docházely síly a museli jsme odpočívat - to jsme maskovali fotografickými pauzami:-D. Ale netrvalo dlouho a my se ocitly na vrcholu. Parádně tam fičelo, ale ten výhled.... Pár momentek, čajíček, další fotografie a šup šup domů. :-) Cesta zpátky byla pro lidskou část výpravy vražedná, zvlášť, když se mi zdálo jejich tempo pomalé a běžela jsem jako šílenec. Podle paničky byl náš výkon seběhnutí Sněžky na zápis do Guinessovy knihy rekordů :-D. Kousek pod Růžovou boudou se nám podařilo ztratit cestu. Následovalo brodění se sněhem - pomalu až po prsa lidské smečky, jen já vesele pobíhala okolo. Naštěstí měl Pavel GPS, takže jsme se vrátili na cestu a došli až do Pece. Zbývalo už jen nasednout do autíčka a jet domů. Shrnutí expedice - nula ztracených, nula umrzlých, nula zlomenin a nekonečno báječných zážitků.

P.S. v plánu je letní výšlapek na Sněžku :-) 

Maturitní ples
Kdy: 20. února 2009















Výlet do Vítězné
Kdy: 19. února 2009

Akční sněhový výlet

Kdy: 18. února 2009

Únorová sněhová nadílka překonala všechna očekávání a tak jsme vyrazily na menší výlet. Hlavním úkolem bylo vyzkoušet kvalitu sněhu, odolnost těla a ducha. Čikimousek honil sněhové vločky i tenisáky. A domů jsme se vrátily celé promočené a unavené :-)

Valentýnský maturitní ples Lucinky Jansové

Kdy: 14. února 2009

Na maturitním plese vládla skvělá atmosféra, Lucince to moc slušelo. Hudba hrála, stoly se prohýbaly pod občerstvením a výhry v tombole překonaly očekávání. Panička si zaploužila, zatrsala rock ´n roll a jiné a v povznesné náladě (nikoliv alkoholické) dorazila domů.

Návštěva Braunova betléma

Kdy: 30. ledna 2009

Pololetní prázdniny jsme se rozhodly strávit ve stylu hesla "ve zdravém těle zdravý duch". Panička tedy opustila učebnice a sešity a  ráno jsme vyrazily směrem k Sylvárovu, odkud naše cesta směřovala pod nádraží. Odtud jsme šli do Betléma. Je pravda, že namrzlá cesta v kombinaci s ledovým větřem nebyla zrovna nejpříjemnější. Ale panička vylovila z batůžku má oblíbená střívka a hned se šlapalo veseleji.  Prohlédli jsme si Krakonošovu vyhlídku a sochy, nafotily pár foteček a vyrazily opět domů.

Novoroční ohňostroje

Kdy: 31. 12. 2008 a 1.1. 2009

Nemohly jsme si nechat ujít ohňostroje - Trutnovský ani Královedvorský. Nejdříve se panička sešla s Pavlem, Lucinkou, Jendou a Mišulí - v Country se ohřáli a dali si Kofolu. Míša i jahodový pohár se šlehačkou :-). Později se k celé skupince přidala i Míša Janečkovic. Trutnovský ohňostroj byl velice krásný, Královedvorský se také povedl. Výběr efektů i hudby byl v obou městech přibližně stejný. Ale i tak to bylo skvělé :-)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

ROK 2008, ROK PLNÝ DOBRODRUŽSTVÍ S NAŠIMI NEJBLIŽŠÍMI

Rok 2008 byl nabitý událostmi, ale vezmeme to hezky popořádku. Hned v lednu  panička napoprvé složila zkoušky v autoškole, i když to křivé couvání stálo za to. :-D Poté tetička Marcela slavila narozeniny a to se neobešlo bez pořádné oslavy. Nechyběla ani kulturní vložka – návštěva filmového představení Václav.

Únor zahájila víkendová výprava se členy pejskařského kroužku, vydali jsme se po stopách Yettiho, který se nakonec pro nedostatek sněhu a mrazivého počasí vrátil do Himalájí. Následovaly jarní prázdniny plné výletování – ještě teď nás při vzpomínce na vejšlápky bolí nohy. A než jsem se nadály byl tu březen – panička se zúčastnila s Míšou Janečkovic plesu Základní školy R.A.Dvorského, dalším kulturním zpestřením byla návštěva jazzového festivalu dny R.A.Dvorského :-D. Nechyběly ale ani výlety s kamarády – Velikonoční výlet s Lucinkou, Charliem a Rituškou do Braunova Betléma a Kuksu stál skutečna za to. Březen jsme ukončily prvními závody agility v Jaroměři. Nezaskočil nás ani déšť, ani trať a vysoká konkurence a domů jsme si přivezly první medaili za krásné třetí místo :-). Za zmínku stojí to, že zabodovali i ostatní Novosvětští agiliťáci, takže jsme hromadně slavili úspěch. A poslední březnový den byl stylový – výlet s Lucíškem a Charlouškem na přehradu se vydařil.

A byl tu duben –speciální pejskařská akce se členy kroužku, svatba kamarádky Kristýnky, návštěva Anglie a hlavně Neoficiální závody semilská blecha. I odtud jsme si přivezly výhru za druhé místo v agility hře. Na konci dubna nesměla chybět oslava čarodějnic – grilování s rodinou to jistilo :-)

První květnový den jsme se představily spolu se členy pejskařského kroužku na Dni spolků. Navázaly jsme Pochodem okolo Lipnice a Rýzmburským voříškem. Zde se nám podařilo umístit útuláčka do nové rodiny :-). S tetičkou Marcelou jsem se zúčastnila Pochodu za buřtem – panička testovala ostatní psíky na stanovišti. 12. – 16. Května jsme měly praxi v Městském psím útulku – venčení útuláků a návštěva Dětského domova, lepší praxe to snad ani nemohla být. Dále 16. května setkání s bývalými členy pejskařského kroužku a oslava narozenin Tetičky Danči. Bylo to moc fajn, tetička měla z dárečku radost. :-). A hned na to 17. Května jsme už závodili v Rýzmburku „O Sultánovu blechu“. Tentokrát jsme se neumístili, ale i tak to byl výjimečný závod. Za prvé zabodovali Novosvětští a za druhé jsem poprvé skákala v kategorii velkých psů.  A 23. Května jsme vyrazily směr Jaroměř – Bambidiáda. Panička si vyzkoušela horolezení a spolu s tetičkou a pejskaři jsem si užili spoustu legrace. Ale abychom pořád jen nezávodily, vydaly jsme se s tetičkou Marcelou 24. Května na výlet do našeho oblíbeného Braunova Betléma a Kuksu. Počasí nám ke konci příliš nepřálo a parádně jsme zmokly, ale i tak to bylo fajn o:-). Květen ukončila praxe u městské policie.

V červnu finišoval školní rok, ale ani to nám nezabránilo zúčastnit se klubových závodů agility – druhé místo v kategorii L začátečníků nám udělalo radost, ale setkání s kamarády a spousta legrace ještě větší. Jako canisterapeutický pes jsem se předvedla v Hořicích na besedě o canisterapii spolu s Dančou a Evou Neumanovou.  Na otevřeném Mistrovství východních Čech jsem si vyzkoušely trať jako předskokani – ale že se nám klepaly kolena. 20. Června jsme se rozloučily se členy pejskařského kroužku a prázdniny mohly začít.

Agility tábor s Alicí Glocknerovou neměl chybu. Natrénovaly jsem pár nových fíglů a hlavně byly s přátely. V závěrečném závodě jsme vybojovaly krásné druhé místo. :-) Dovolená v Cholticích zpestřila letní dny. Následoval trénink s Martinem Nehybou, který paničku přesvědčil, že na trati je potřeba trochu hýbnout zadkem :-D. v průběhu celých prázdnin jsme se cachtaly ve vodě a užívaly si slunečných dnů. V srpnu slavila narozeniny naše nejlepší kamarádka Rituška :-). Na Svatoanenských slavnostech jsme předvedly agility. Panička navštívila svou kamarádku Kláru v Rakově. A následovala super Kamilčina štreka s Dančou a bafany, Míšou a howíkama a Hančou a Kamilíškem. Počásko nám přálo a tři dny v Orlických horách se vydařily. :-) Na výstavě drobného zvířectva panička vodila koníky a pečovala o Šarýčka. :-). Konec srpna patřil dovolené na Rozkoši s Míšou a Rituškou, Lucinkou a Charliem – v příštím roce se chystáme na Potštejn. A nesmím zapomenout na Podzvičinského voříška – i zde jsme slavily slušný úspěch a já ani nakonec nepožrala pana Krytináře.

Začátek školního roku v září nám nezabránil navštívit v Pardubicích Sraz všech psích ne/ras. I zde jsme zabodovaly a vyzkoušely si neobvyklé disciplíny v psím desetiboji. První pohár zaujímá čestné místo na poličce. Na čivava cupu panička pomáhala s organizací. A nakonec výlet do Franice, odkud mám novou misku s vodou.

Říjen patřil Mělnickému trojboji – dogtreking, agility a psí poslušnost,to vše jsme zvládly i s Hančou a Kamilíškem. Byl to parádní víkend. Následovala návštěva zoo a akce medovník s tetičko Dančou :-)

Listopad byl ve znamení tréninku s Martinou Konečnou a oslavy narozenin – děkujeme za bezva trekingový pás a hlavně za létající talíř. Nesmím zapomenout ani na výlet s Romčou a Juliánem.

A je tu prosinec – Čertovo agility, Pejskařské Vánoce, kafčo s tetičkou Míšou, kafčo s tetičkou Míšou a Vánoce – návštěva kamarádů v útulku, půlnoční mše a výlet na přehradu s Pavelm... Nesmíme zapomenout ani na pravidelné vycházky s Míšou a Rituškou – jejich ekšn je skutečně ekšn. Ani na dovádění s Ťuldou, Sheilou a Rituškou. Zkrátka rok 2008 byl plný událostí a nevšedních zážitků s našimi nejblížšími – a tak tomu bude i v roce 2009.

Čertovské závody agility

Kdy: 7. prosince 2008

Setkání se spolučleny klubu a agi kamarády je vždy skvělé. Když jsme se v neděli blížili k útulku, vypadalo to, jako kdyby se pacienti psychiatrické léčebny vydali na výlet nebo jako maškarní ples královedvorské smetánky. Po celé louce lítali samí čerti a sem tam nějaký ten anděl. Při bližším ohledání jsme v těch prapodivných stvořeních rozpoznali ostatní agiliťáky. Všichni připravili precizní oblečky. Hanka s Kamilkou jako vždy nezklamaly - jejich převel čertů patřil k nejlepším. Okouzlila nás i  Katka a bohémský andělíček Ginger, dále jsme viděli tetičku Danču s Fixí pastelkovou a Bedříškem ušipleskovým, Evu s ďábelskou Lízou a Bárou, Vendulku s Adýskem a Skipem, Evu Neumannovou s Dundeem, Bobešem a Benjoyem, Julku Kovacsovou s Niky a Darwinem , potom taky Janu Vodvárkovou s Trapíkem a Zipem, Aničku a Connie, nechyběla ani Kristýna s Justinem, Gucci s Paničkou , Pavel Košek s Audi a Jana s berňákem a švýcarákem (jména psíků nám vypadla - to je to stáří). První disciplína byla štafeta. Vendulka s Adýskem přehopsali parkur, hodili do košíku alias do pekla dítě a předali nám štafetu. My jsme potom dítě z pekla vyzvedli. Tato disciplína více než běh připomanala v našem podání zmatenou rychlejší chůzi. Ale 4. místo z 5 dvojic nás potěšilo. V jumpingu a agility se už dařilo mnohem lépe. A tak jsme si celkově připsaly na konto úspěchů krásné 3. místo v součtu L psů bez PP - a věřte, že to byla téměř nejvíce obsazená kategorie. Zatímco jsme soutěžily, Martin se Štěpánem připravovali na ohníčku výborný gulášek. Hmmm. Po výkonu jsme se všichni přesunuli do klubovny. Krb příjemně hřál... Hanka přinesla výborné cukroví - dokonce se psími motivy. A my jsme přispěly medovníkem. Celá akce se moooc povedla. :-)

Návštěva zoo v týdnu duchů

Kdy: 30. října 2008

Jak panička slíbila, vydaly jsme se podívat na zvířatka. Nejdříve panička s tetičkou dlabala dýni - výsledek byl dosti zoufalý, panička postráda jakýkoliv talent a mnohé děti tento úkol zvládly lépe. Hned v pavilonu rybiček mě zaujaly neonky a žabičky, potom následovovali sloni a gazely. Panička se zastavovala a fotila žirafky a zebry, já se zamikovala do takových velkých myšiček - prý to jsou surikaty. Pohled z očí do očí byl švanda. Dofám, že si výlet zopakujeme, ale až bude svítit sluníčko.

Procházka s rodinkou

Kdy: 19. října 2008

Jednu krásnou neděli se panička a hlava rodiny tetička Marcelka vydali na menší výlet a mě jako nejhodnějšího člena rodiny vzaly s sebou :-) Kromě takového dalo by se říct téměř klišé - fotografování, jsem si udělali hezký výlet. Nejvíce se mi líbilo aportování a hrabání krtečků :-).

 Mělnický trojboj
Kdy: 3. - 5. října 2008

FOTO HANČA
Když paničku začala lákat představa minidogrekingu, netušila, že se jí přání brzy vypraví. Hanďa s Kamčou přišly s akčním nápadem zúčastnit se Mělnického trojboje. Slovo dalo slovo a my v pátek 3. října po schůzce pejskařského kroužky vyrazily směrem do Kadlína, který se stal naši bojovu základnou, místem odpočinku a přechodným domovem. Cesta Kamilkovic bourákem ubíhala vcelku rychle a my byli za chvíli na místě... Noc byla trošku krušná, dlouho jsem si povídaly a navíc první noc v novém prostředí. Proto taky se nám ráno příliš nechtělo z vyhřáté postýlky. Po příjezdu do Mělníka, který je od Kadlína asi půl hodinky autem, jsme se zaprezentovali a obdrželi instrukce cesty. Na startu nás vypouštěli s 30 sekundovými rozestupy. Šli jsme společně s Kamilkovými protože jsou to fajn trekaři a bez nich by jsme se ztratily. Celou akci jsem vzali spíše rekreačně, takže zatímco někteří místy sprintovaly, my se kochaly krásami města a fotografovaly. Po průchodu městem nás čekala ta hezčí část trasy. Lesy, louky a mírné kopečky. Občas nás předběhl nějaký ten závodník se smečkou, ale to nás nevyvádělo z míry. Kamilka naprosto neuvěřitelně ťapala, takže místy bylo naše tempo doslova vražedné pro psovody. Já celkem paničku tahala, ale chyběla mi vpředu tetička Danča, takže to nebylo úplně ono. Po průchodu dvou kontrolních bodů jsem se přiblížily opět k Mělníku. Poslední část cesty byla trochu nepřehledná - mírně jsme bloudily, ale i tak jsem celých 24 km zvládly za 4 hodiny 14 minut a 30 vteřin, což nám vyneslo krásné 9. místo. Panička řekla, že normální pes by si po takovém výkonu lehnul  a spal až do rána, ale já jsem se rozhodla, že v Kadlíně prozkoumám velkou zahradu a její obyvatele. Myšičku jsem sice neulovila, ale viděla jsem koťátko a jiná zvířatka. Odpoledne jsme se ještě s Kamilkovci podívaly k místní rozhledně. Asi nejvíce paničku překvapilo, že jsem neměla tendece žrát Kamilku. Večer paničky vyrazily s Hančiným strejdou a bratrancem na malé pivčo a mě nechaly v baráčku s babičkou. Babičce se mě zželelo, tak mi dala jako úplatek salámek a taky mě podrbala. Pak dorazily hospodoví výletníci, oslavili treking skleničkou vína a šly jsme spinkat.
Ranní vstávání šlo trochu ztuha a panička se bála, že si utrheme jen pořádnou ostudu. Ale jaké bylo její překvapení, když náš první běz Jumping byl bez chyby a s 2. nejrychlejším časem. A to i přesto, že jsme běžely na namrzlé trávě a klepaly se zimou. Pauzu jsme vyplnily bojem v netradiční poslušnosti. Společné sedni nám šlo, lehni a vstaň už bylo horší. Hypnotizování buřta jsem vydržela jen 20 vteřin, kdo bych chtěl na dobrůtky jenom koukat. Přenášení i chůze u nohy byly dobré. Při hodu na cíl jsem se rozhodla aportovat všechno, co panička hodí, místo způsobného odložení u její nohy. I přechod přes pole s buřty a předvedení byly slabší. Za to básníčka : "Velké uši, černý čumáček, dneska parťák, dříve tuláček" - byla vcelku dobrá. U openu jsme trochu zaváhaly, místo skočky jsem přeskočila její bočnici a poslední skočku jsem si dala až na podruhé, ale i tak nám to vyneslo 5. místo.
Kamilka to měla přesně naopak u prvního běhu začala chrochtat a Hanka vypadala jako ta největší tyranka čivav na světě, za to druhý běh byl opět excelentní a holky byly na 2. místě. Počítaly se bohužel jen součty, takže my jsem skončily na krásném 2. místě, ale Kamilkovcům to nevyšlo.
I tak to byla SKVĚLÁ AKCE A KAMILKOVÝM MOC DĚKUJEME!!!

Sraz všech psích ne/ras
Kdy: 13. září 2008

V sobotu ráno jsme s paničkou brzo ráno vstaly a vyrazily na venčící procházku. Ale po venčení jsme nezamíříly rovnu domů. Naložila nás totiž Martina s Cleinkou a Aničkou do svého červeného autíčka a vyjeli jsem směr Pardubice. Po cestě nechyběla občerstovací přestávka. Tyršovy sady jsme nalezly rychle a bez problému, po zaparkování panička s Martinou vykládala ručně malovaná trička (Martina totiž prodává krásná trička se zvířátky). Po přihlášení mě panička představila divákům a mohly jsem soutěžit. Panička zároveň soutěžila i s Cleinkou, takže se rozhodně nenudila. První disciplína skok do výšky byla náročná, bohužel jsem neskočila stejně vysoko jako belgičák Čenda, ale i tak s paničkou můj skok pokládáme za bezvadný výkon. Ve skoku dalekém jsme také nezazářily a při sprintu jsem zachytila zajímavý pach a k paničce spíš došla než doběhla. Za to aportování buřta, to bylo moje, Při vzájemné souhře mě panička naložila na kolečka a dovezla ke kruhu (překážka na agility). Do kruhu vhodila tenisák a trefila se. Vyhledávání buřta pod miskou mě nezaujmulo, přejedená střívky jsem odmítla hledat buřty. Je pravda, že panička zuřila, když jsem se místo hledání vyčůrala mezi misky :-). Agility se sběrem vajíček bylo hodně akční a panička ani jedno nerozbila. Při soutěži dovedností jsem skvěle předvedla sedni-lehni-vstaň, ale do tance se mi moc nechtělo... Při normálním agility jsem kousek odběhla a to nás stálo čas. Na závěr si panička zaběhla trať agility, kterou musím běhat já a docela se zapotila. Podtrženo sečteno v aportování buřtů jsem zvítězila 2.místo a v zájemné souhře 3.místo.

Dovolená na Rozkoši 2008

Kdy: 27. - 29.srpna 2008

Po náročných přípravách a všemožných domluvách jsem v pátek 27. srpna vyrazily směr Rozkoš.Vezl nás Jansovic tatínek :-). Po menším konfliktu s "inteligentní" blondýnkou jsem začali se stavěním stanu. Po pár spojení tyček a umístění kolíků stan úspěšně stál. S Lucinkou jsem vyrazili na obhlídku okolí, nalezli jsem bezvadnou "pláž" s mrtvými rybičkami a 30 cm vrstvou bahna, která se nám nalepila na boty a později na nohy. Když jsem se vrátili do tábora, šli jsme povečeřet. Za 15 Kč jsem dostali "obrovskou" topinku. A potom hezky do hajan. Ranní venčení proběhlo bez problému, ale potom jsme vyrazili do Skalice na nákupy. Ve městě jsem způsobily pozdvižení, 3 děvčata a 3 psy to bylo na obyvatele tohohle městečka moc. Obchodu, kde psiska čekali na nás příchod, se všichni vyhýbali zdaleka. Po návratu jsem hledali místečko ke koupání. Panička se vzhledem k velkému množství sinic v kempu nevykoupala, za to 5 minut od hlavního kempu jsme se smočili. Rituška prohnala labutě a všudypřítomní turisti jen nevěřícně kroutili hlavama. Naši oblíbenou činností byla návštěva jednoho kiosku a pití kofoly s ledem (prodavačka už byla lehce vzteklá).Odpolko přijel amant tety Míšy Jedna a proběhla opékačka buřtů (předtím jsem musely nanosit dříví). Napapkané a utahané jsem se naposledy vykoupali. Ráno zabalili batůžky, stan, nasnídali se a hurá domů. Příští rok plánujeme více výletování, nejspíše pojedeme na Potštejn.

Podzvičinský voříšek 2008

Kdy: 30. srpna 2008

Již tradiční akcí na zakončení letních prázdnin je Podzvičinský voříšek. Letos zasedl v porotě Jiří Krytinář. Hnes na začátek Chiquitka málem požrala (před celou porotou) malého Matěje - synovce Míši Václavů. To mi rázem ztuhnul úsměv a řekla jsem si: "tak tohle je zbytečný můžeme jít domů". O to větší bylo moje překvapení, když moji ušatou zlobivku vybrali do pětice psů bojujích ve finále, zárověň jsem obdržely cenu poroty v kategorii velkých psů. Při gratulaci se Chiquitka rozhodla, že sežere pana Krytináře a při jejím výhružném mručení mě polilo horko. Poté následovala podobnost pána, originálních oblečků se sešlo mnoho a náš ježek nezabodoval. Když se měla Ušanda předvést v kategorii Pes šikula, pouze líně vyskočila na záda nebohé Hance Bohmové, udělaal pár otoček kolem osy a to bylo všechno. Nidky bych nevěřila, že si můžeme užíznout takovou ostudu během třiceti vteřin. Na závěr si Chiquitka zakašlala a tím zpečetila i naše nulové umístění v této disciplíně. Následovala přestávka, tajně jsem doufala, že teď se předvedeme a všem vytřeme zrak naším Agiliťáckým výkonem. Po jedné skočce a dvou nepovedených náběhů do slalomu se Chiquitka rozeběhla směrem k tetičce Danče a bylo po ukázkách. Při představě, že mě s tímhle protivným psem čeká ještě finále, mě pojímaly mrákoty.

Kamilčina štreka

Kdy: 18. - 20. srpna

Dámská jízda alias Kamilčina štreka byla bezkonkurenčně nejlepší akcí letošních prázdnin. My čtyři mladé, inteligentí a perspektivní slečny s osmi psíky (od čivavy až po hovawarta) jsem se 18. srpna vydali směr Nové Město nad Metují. Už při umisťování obrovských batohů do aut bylo jasné, že tahle akce bude jedinečná. Jakmile jsem bezpečně zaparkovali autičko a přívěs na zahradě jedné mé kamarádky, mohli jsem vyrazit. Hned po prvních metrech, kdy Danča díky své smečně vyrazila vpřed téměř nadzvukovu rychlostí bylo jasné, že do Pekla dorazíme nezvykle brzy. Po Pekelně dobrém obídku a s nacpanými bříšky jsme lehce ufuněné zdolali pár "menších" kopečků . Na chvíli jsme si lehli do voňavé trávy a sluneční paprsky nás šimraly. I psíci spokojeně oddychovali - jen Kamilka nadšeně prozkoumávala okolí. Jenže nás tlačil čas a nezbylo nám nic jiného, než se zase vydat na cestu. Chvílemi jsme měli chuť poslat těžké batohy domů po vodě, ale když jsme dorazily k Jiraskově boudě, naskytl se nám překrásný výhled na Rozkoš. Naneštěsí měla tahle hospoda zavřeno, ale Míša vybalila z batohu rohlíčky se salámem a Danča Horalky, takže o občerstvení bylo postaráno. Po dostatečném pokochání se krajinou jsme vyšli na poslední úsek cesty. U vojenské bunkru Březinka jsem rozdělali ohýnek a a rozložily spacáky. K večeři byla výborná gulášová polévka , která předčila oběd. Když na nebi vyšly hvězdičky, ulehly jsem do spacáků a za chvíli bylo slyšet spokojené oddychování. Hned druhý den ráno, po výborné vánočce a kafíčku, následovala obhídka bunkru. Průvodce byl milý a navíc pejskař, takže jsem v bunkru strávili přes hodinu. Mezitím Danča hlídala celou osmičlennou smečku :-). Ale co se týče plnění turistického plánu, se druhý den ukázal jako kritický. Na nohách se objevily puchýře, slunce nemilosrně pálilo a otlačená záda volala po odpočinku. K tomu Chiquitka nakousala manmaťácké vodítko a celou cestu táhla na postoroji jako šílená, takže jsem měla chvílemi chuť ji nechat někde v lese. Ale oběd - opět v Pekle mi celkem spravil náladu (obzvlášť banán v čokoládě se šlehačkou) a když jsem se potom osvěžila v potoce, bylo mi opět dobře. Cvičně jsme si vylapali pár krpálků a když se začalo stmívat, utábořili se u jednoho hezoučkého potůčku. Společnými silami jsme uvařili boloňské těstoviny a ulehli do spacáčků. Třetí den ráno nás probudilo pár dešťových kapek. Únava už byla znát na všech členech výpravy. Psíci už tolik netahali, ale i tak jsem dorazili bezpečně do Nového Hrádku. Po cestě Danča projevila svou "roubenkovou úchylku" a fotila každou dřevěnou chatu v okolí 500 metrů. Na Novém Hrádku nás kupodivu pustili do restaurace i se psy - obsadili jsem celý nekuřácký salonek. Číšník byl trochu minoň, ale podařilo se mu naše objednávky dát dohromady. Nějakým zázrakem jsme z Nového Hrádku dorazili opět do Pekla ( ikdyž to nebylo původně v plánu). Chiquitka se po cestě vyválela v hodně a až do konce pobytu smrděla neuvěřitelným způsoběm. Mně se zase podařilo smočit se nedobrovolně v potoce. Cesta z pekla byla rychlá. Do Nového Města přijel Martin Kočka s jeepem Laděnka. Celou cestu domů jsem se lehce obávala o svůj život a tiše záviděla Hance, že jede v autě s Míšou. Nakonec nás Danča rozvozila domů. Mrzí mě, že slovy nedokážu popsat, jak skvělý tenhle čundr byl, ale museli by jste to prostě zažít.

Návštěva sestřenice a bratrance

Kdy: 25. - 28. července 2008

Prodloužený víkend u nás stravili Lucinka a Fanoušek, Chiquitka se po celou dobu chovala téměř jako canisterapeutický pes a to i přesto, že Lucinka spinkala v naší posteli, tahala Chiquitku za ocásek a brala jí hračky

Svatoanenské slavnosti

Kdy: 27. července 2008

Ukázky agility na této tradiční akci jsme si nemohly nechat ujít

foto Danča Hoblová

Trénink s Martinem Nehybou

Kdy: 25. července 2008

Tenhlé trénink nám "dohodila" Martina Satinová a bylo to úplně něco jíného než s Alicí. Martin paničce vytkl, že mě zdržuje a na trati musí makat :-) Bylo to moc poučné a fajn

Výlet do Kuksu

Kdy: 20. července 2008

Poslední den tábora se hromada unavených agiliťáků vydala do Kuksu. Novosvětská smečka v čele udávala vysoké tempo, proto jsem do Kusku dorazili v rekordním čase a to i přesto, že nás vedla Hanka Kamilková, která je známou milovnicí dlouhých túr :-). Na místě jsem se osvěžili a vydali se na cestu domů

Tábor agility s Alicí Glocknerovou

Kdy: 13. - 20. července 2008

foto Míša Václavů

Hned po příjezdu se spustil obrovský liják, který způsobil, že velká část louky připomínala spíše rybník, než trávník v anglickém stylu. Naštěstí se voda rychle vsákla a my si hluboce oddychli. Navečer nás Alča Smolíková vyzkoušela z tanečních dovednosti a Alice postavila bezva rozřazovací parkur. Tak utekl první den jako voda. Druhý byl plný tréninků, na Chiquitce byl prý znát od loňského roku pokrok a je pravda, že se snažila. Za to tanec jí vůbec, ale vůbec nebavil a proto jsem přestoupily na dvoufázové tréninky agility. Odpoledne jsem hrály karty s tetičkama Dančou, Hankou a tak, večer byly táboráky, vinné večírky a jiné super akcičky. Měly jsem možnost shlédnout videa z tance se psem a mistroství světa agility. Alice Chiquitku přeměřila - výsledných 44cm jen potvrdilo velikost L, ale Chiquitka skáče v pohodě, takže nebudeme mít žádný problém.Alice byla jako vždy bezprostřední a super, stejně jako všichni. Ani se nám nechtělo domů. Poslední den tréninků byly závody a světe div se, Chiquitka obsadila druhé místo - shodila jedn tyčku. :-)

Klubové závody agility

Kdy: 17. června

Sešla se téměř celá agi novosvětská smečka, tetička Danča opět z pár překážek postavila neuvěřitelnou trať. :-) I přes počáteční obavy se nám podařilo jumping zaběhnout bez chyb a to i přes to, že v trati byl dvakrát slalom, v agility to bylo malinko horší - odmítačka u tunelu a u skočky, ale i tak to šlo. Náš výkon nám vynesl v kategorii Začátečníci bez výkonostního průkazu 2.místo. Ale vítězové byli všichni, kdo se zúčastnili.

Foto Míša Václavů

Beseda o canisterapii v Hořicích

Kdy: 11. června 2008

Když paničko ráno vstala a začala si balit cestovní batůžek, začalo mi vrtat hlavou, kam se chystá. Jakmile do batůžku přibalila i moji misku na vodu, sušené kachní maso a mumínka bylo jasno - jede se mimo Dvůr a já jedu taky. U čerpací stanice Aral nás vyzvedla Eva Neumannová se smečkou (jen junior zůstal doma) a spolu s tetičkou Dančou a Pastelkou Fixi a Šárou Motokárou jsem vyrazily směr Hořice. Tam na nás v hale (tělocvičně) čekala skupinka 15letých puberťáckých studentů. Hned na začátek jsem předvedly něco málo z poslušnosti a tance se psem. Nervozita na nás byla znát, před tolik lidmi cvičit... Tetička a Eva podívaly o canisterapii a ukazovaly praktické ukázky, kterých jsem se také zúčastnily. Studenti nás překračovaly, Šáru s Dandíkem podlézaly a bylo to docela bžudna sledovat studenty v pohybu. Mně osobně se nejvíce líbilo mazlení. Holky nás vypustily a já nevěděla, ke komu mám dřív běžet pro podrbání. Proto jsem studenty střídala a u každého se zdržela jen chviličku, protože tam bylo tolik ručiček, co se chtěly jen dotknout mého kožíšku. Jako nejlepší drbač se ovšem ukázala teta Danča, nedá se svítit tetka je prostě nej. Na závěr jsem dávala za piškotky pacinky. Po přestávce se celý program opakoval. Po celou dobu jsem byla hodná, jen se mi nelíbil jeden podivný student. Přestála jsem všechno to hlazení, ikdyž mi moc srsti v kožíšku nezůstalo :-D Po celé té akci jsem byla unavená, profesorky, které přišly jen nakouknout mě hladily a já vklidu ležela. Beseda skončila a my vyrazili domů. Na moji první zkušenost s besedou to bylo moc fajn

Byla to úžasná a nová zkušenost, moc děkujeme, že nám holky umožnily prožít takovou událost. Fotečky dodáme, ale mějte chvíli strpení.

Výlet po naučné stezce Braunův Betlém - Kuks

Kdy: 24.května 2008

Společně s tetou Marcelkou jsem se vydaly na menší výlet. Cestu tam zajišťovala panička a tak jsem za necelou hodinku dorazily do Betléma, prohlédly si sousouší a pak spěchaly do zahrady zámku Kuks. Sochy mě moc nezaujaly, za to se mi velice líbil čmeláček létajíci na paloučku a malý šneček, který se plazil po cestičce. Zpátky domů nás vedla teta Marcela. Nejdříve jsme se 30 minut brodily polem s namočeným obilím a další hodinu překonávaly houštiny a rokle na břehu Labe. Z dvou hodinové procházky se stala čtyřhodinová. Na letišti v Žirči přestala panička únavou mluvit. Domů jsem přišly šíleně utahané a namočené. Ale byl to fajn výlet.

Neoficiální závody agility "O Sultánovu Blechu"

Kdy: 17. května 2008

Sobota patřila agilitění. Společně s dalšími dvorskými agiliťáky (Danča a smečka, Hanka a Kamilka a Eva s Barčou a Lízou) jsem vyrazily k Sultánkům do Rýzmburku. Tentokrát jsem běžely naposledy ve štěňátkách ale v kategorii L. První běh - jumping se nám příliš nevyvedl. Hned na startu jsem měly dvě odmítačky u skočky, poté následovala jedna shozená tyčka a nakonec další odmítačka. I tak to byl výkon, protože trať byla místy do kopce. Druhý běh byl mnohem lepší, měli jsem jednu odmítačku u tunelu a tedy skvělý běh. Nakonec jsme s Dančou vytvořily Duo ušiplesk na agi hru. Úkolem bylo překonat trať s plastovým kelímkem naplněným vodou co nejrychleji. V jumpingu jsem skončily na 7. místě. Ale ostatní se umístily na prvních místech a ukázaly, že agiliťáci z Nového světa jsou skvěle připravení.

Nakonec jsme si udělaly koupací procházku k řece.

foto Danča Hoblová

Setkání s pejskaři a oslava narozenin Danči

Kdy: 16. května 2008

Danča je o rok krásnější a my se rozhodli jí nadělit malý dáreček. Společně s bývalými pejskaři jsem dali hlavy dohromady a .... Výseldek vám prozrazovat nebudeme, ale Danče se snad dáreček líbil.

Praxe v městském psím útulku

Kdy: 12. - 16. května 2008

Na praxi v útulku jsme se obě moc těšily. První den nás čekalo venčení útuláku a byla to pohoda - sluníčko svítilo, ptáčkové zpívali. Žádný spěch ani stres. Druhý den přišel "šéfík" s tím, že má speciální úkol - úklid skladu. Společnými silami jsem všechno zvládly. I středa byla ve znamemí úklidu a čtvrtek naopak patřil opět venčení. Pátek byl vyjímečný. Panička s Dančou a Šarykem vyrazila do Dětského domova na canisterapii. Šaryk jako vzorný pejsek klidně držel a nechal se drbat dětskými ručičkami. Danča v houfu prcků zářila jako sluníčko.

Tenhle týden nám toho dal hodně. Danča i Martin jsou vyjímeční lidé. Denně zvládají spousty úkolů a večer padají do postele pekelně unavení. Snaží se všem zvířátkům v útulku zajistit co největší pohodlí a dělají maximu, aby se psíci dostali do nových rodin.

Lidí jako jsou oni dva je málo... Vyjímeční lidé... Patří jim naše poděkování a hluboký obdiv.

Pochod za buřtem

Kdy: 8. května 2008

Ráno si panička zabalila svačinku, pití a vydala se spolus ostatními členy Pejskařského kroužku připravovat Pochod za buřtem. I já vyrazila na Pochod za buřtem, přihlásily jsem se na startu u vyrazily. Hned první stanoviště byly překážky agility, což jsem samozřejmě zvládla levou zadní. Na druhém stanovišti - veterinární kontrole jsem se setkala s paničkou.Po krátké prohlíce jsem s tetou pokračovaly dál. Vyzkoušely jsem si různé úkoly. V cíli už opět čekala panička a taky Danča. Jelikož jsme všechny úkoly splnily, dostala jsem spoustu dobrůtek a taky buřtíka. Panička ještě chvíli fotila ostatní účastníky pochodu, ale nakonec se vrátila domů. Večer jsem spaly jako miminka.

Rýzmburský voříšek

Kdy: 4. května 2008

Že se účastíme téhle akce, jsem se dozvěděly jen pár dní předem. A podle toho připadala i příprava, panička s tetou na poslední chvíli (den předem) šila pro mě obleček, aby jsem v soutěži Podobnost pána a psa mohly jít za nevěsty. Do Rýzmburku (kousek od České Skalice) nás vezl Martin Antonín, spolu s námi jeli členové pejskařského kroužku a Míša Jansulková. Porotě složené ze sponzorů akce a známého kaskadéra a herce Zdeňka Srstky jsem se nezalíbily, to nám ovšem náladu nezkazilo, protože jsme si dobře popovídala s Martinem Vlkem - měl ukázku agility se svojí šeltičkou Žanetkou. Viděli jsem vystoupení Jindry a jeho ovčouna - frisbeečkáři tělem i duší a dozvěděly se novinky. Domů jsme si přivezly drobné dárečky v podobě krmiva a jiných užitečných věciček. Přesto, že jsem se neumístily, celou akci jsme si náramně užily - hlavně díky Míše :-)

Hlavním hrdinou dne se stal jezevčík Filip, který v Rýzmburku našel nové páníky a rovnou s nimi odjel domů. Takže Fildo, přejeme ti teplý pelíšek, velkou zahradu, misku plnou jídla, hodně fenek a hodnu rodinu.

Pochod okolo Lipnice

Kdy: 3. května 2008

Spolu se členy Pejskařkého kroužku jsem vyrazily na pochod za pohádkovými postavičkami. Vzhledem k celkem velké účastí pániků a lidí jsem si pochod lesem velice užili. Střídavě jsem honila ptáčky a hrála si s psíky- hlavně s Ritou, zatímco panička fotografovala. Je pravda, že pohádkové postavičky mě moc nenadchly - divně smrděly, vypadaly hrozně a vůbec. Nejvíce z celé akce se mi líbil paniččin buřt v cíli, společně s Rituškou jsem ho velkou část snědla. Domů jsem dorazily unavené, ale šťastné.

Den spolků

Kdy: 1. května 2008

V rámci oslav 1.května jsem na náměstí T.G.M. představovaly činnost Pejskařského kroužku. Je pravda, že deštivé počasí se nám moc nelíbilo, ale i tak jsem si celou akci užily. Potkaly jsme Lucku Jansovou Charlíkovou, zvědavě jsem si prohlížely vystavené veterány. Odpoledne v parku panička vodila poníky... Činnost kroužku jsem představily a bylo to fajn.

Studijní výukový zájezd

kdy: 19. - 26.dubna 2008

Ke svým 18. narozeninám panička dostala studijní zájezd do Anglie. V sobotu 19. dubna odjela z Hořic přes Německo do Bruselu.Zde navštívila Katedrálu sv. Michala a sv. Guduly, Galerii sv.Huberta, Náměstí Grand Place, Muzeum čokolády, Manneken - Pis to je v překladu čurající chlapeček a je tosymbol Bruselu.Dále viděla zvětšený model molekuly - Atomium a navštívila park Mini- Europe, kde jsou modely nejznámějších památek celého světa.

Následoval přesun do Anglie, kde přespala v hotelu Formule 1 a v ranních hodinách se celá výpravu přesunula do francouzského přístavu Calais. Odtud přejela trajektem do Doveru, anglického přístavu. Ještě v ten den Navštívila Leed Castle - nejkrásnější zámek na světě. Zde nezapomněla navštívit labyrint a Muzeum psích obojků. Prohlédla si Pašerácké jeskyně v Hastingsu. Poté odjela do Wortihngu, kde bydlela v domě hostitelské rodiny Young.

Po dopolední výuce s rodilým mluvčím, který nemluvi česky, následoval výlet Portsmouthu - přístavního města. Zde navštívila HMS Victory - válečnou loď, která se zúčasntila bitvy u Trafalgaru a na které umřel amirál Nelson. Následovala výhlídková plavba lodí po moři a návštěva Lodního muzea.

Další den, opět po výuce odjela panička do Brightonu. Zde navštívila Sea LifeCentre, podmořské akvárium s nejdelším podmořským tunelem na světě. Prošla se po molu Brighton pier a zavítala do královského paláce Royal Pavilon. Na závěr ochutnala typicky anglické jídlo Fish and Chips.

Den šestý. Panička navštívila hrad Arundel - druhý nejdůležitější hrad v zemi, po sídle královny a také nakupovala suvenýry.

Sedmý den byl ve znamení výletu do Londýna: Buckhingham palace, Big Ben, Houses of Parliament, Downing street 10, Trafalgar square, Tower of London, Greenwich a nultý poledník - to je jen část památek, které navštívila. Nejvíce se jí líbila Saint Paul's Cathedre, kde měla svatbu Lady Diana s princem Charlesem.Také absolvovala výlet lodí po Temži

Následoval odjezd do Doveru, odtud do Calais, Německa a DOMŮ.

Dle slov paničky to byl krásný výlet, celkově pršelo je 2 hodiny.Anglie je plná zeleně, plání s koni a ovcemi a krásných přímořských měst.

Víc jsem toho z ní bohužel nedostala, kdo chce vědět víc, ať se zeptá osobně.

Svatba Kristýnky a Lukáše

kdy: 12. dubna 2008

Paničky kamarádka Kristýnka se v sobotu vdávala. Panička v pátek odpoledne odjela do Nového Města nad Metují - aby s nevěstou dopilovala podrobnosti a probrala novinky. V sobotu ráno čekala hosty snídaně ve Sněžném, samotná svatba se konala v kostele v Novém Hrádku, oslava v Černičicích

Výlet na přehradu Les Králoství

kdy: 30. března 2008

Hezké sluníčko přivedlo moji paničku a Lucku s Charliekem na nápad. Uspořádali jsem krátký výlet na přehradu. Cestou jsem nafotili fotečky, paničky si popovídali, já prohnala srnky a Charlie se vyběhal do sytosti.

foto: Lucka Jansová Charlieková

Neoficiální závody v agility

Kdy: 29. března 2008

Kde: Cvičák ZKO Jaroměř

Hned po ránu paničku vyděsil déšť, jak známo, jsem pes, který běhá pouze za příznivého počasí. Proto celou cestu paničku sužovaly obavy, s jakou ostudou to pojedeme domů. Jaké bylo její překvapení, když jsem hned první běh zaběhla bez chyb. V tom druhém byly sice dvě chybičky, za to v agility hře jsem běžela opět čistě. Nakonec jsme si domů odvezly medaili za třetí místo.

foto: Danča Hoblová

Velikonoční výlet

kdy: 24. března 2008

S paničkou nejsme přiznivci velikonočního veselí, proto jsem se rozhodly, že letošní Velikonoce si užijeme po svém. Společně s Lucinkou, Charliekem a Rituškou jsem si udělaly výlet do Braunova Betléma. Zatímco si holky povídaly, já jsem se s psími kamarády proběhla, prohnala nějaké to lesní zvíře a vůbec. Byl to úžasný výlet, který si snad brzy zopakujeme

Ples ZŠ Schulzovy sady

kdy: 1. března 2008

Tahle akce byla sice jenom pro paničku, ale její přípravy jsem se také zúčastnila. Paničce zavolala její spolužačka a kamarádka Míša. A než jsem se nadála, panička přede mnou stála namalovaná a v šatech. Vrátila se domů až k ránu v povznesené náladě.

Expedice za sněžným psem

kdy: 1. - 3. února 2008

Spolu s pejskařskými expédy jsem sledovaly pohyb Sněžného muže na Hrubých Lukách ve Dvoře Králové nad Labem. Podařilo se nám pořídit odlitek stopy Yettiho. Také jsme podnikly výlet na přehradu, hrály hry, opékaly buřty….

Výlet s Míšou a bafany

kdy: 8. prosince 2007
s tetou Míšou a její smečkou Max, Jonda, Rituška a Charlie jsme vyrazili vlakem do Bilé Třemešné, odmamtud jsme šly do Dolní Brusnice. Psíci se vylítali a vyhráli. Večer jsme se vrátili domů smradlaví, špinaví, plní bodláků, ale šťastní.
p.s. psíci poprvé jeli vlakem a poprvé jsme byly venku jako skupina - dva lidi a pět psů

Výlet s agiliťáky

kdy: sobota 24. listopadu 2007

spolu s agiliťáky KK Nový Svět a dubeneckými agiliťáky jsme si udělaly procházkou, občerstvili jsme se v hospodě v Záboří

bylo to super!!!!

Pes sympaťák

kdy:23. září 2007

výstava psů bez pp, více než o vzhled psíka, šlo o zručnost. Nic jsme sice nevyhrály, ale i tak to byl krásný výlet do Trutnova.

foto Danča Hoblová

Podzvičinský voříšek

kdy: 1.září 2007

S Chiquitkou jsme se zúčastnily výstavy kříženců na Hrubých lukách. A porotě, ve které byl i herec Zdeněk Srstka jsme se očividně líbily. V soutěži pes šikula jsme zaujali 5. místo, jako Podzvičinský voříšek jsme zaujali také 5. místo a v Psovi sympaťákovi 2. -5. místo :-)

Svatoanenské slavnosti

kdy: 27. července 2007

Jedná se o charitativní akci, jejíž úkolem je vybrat na vstupném a prodeji výrobků z chráněných dílen co nejvíce peněz na vybavení chráněného bydlení

Pejskařský tábor

kdy: 3. - 12. srpna 2007

letos jsme se zúčastnily pejskařského tábora jako vedoucí, navštívily jsme Domov sv. Josefa, kde jsme měly ukázky agility a také jsme těšily babičky a dědečky v Domově důchodců.

Rýzmburský voříšek

kdy: 6. května 2007

co to je: výstava psů bez PP

Jedno nedělní dopoledne jsme se spolu s členy pejskařského kroužku vydaly na výstavu voříšků. Celé se to skládalo z několika disciplín : Podobnost pána a psa, Nejkrásnější pár nebo skupina, Miss pes a rýzmburský voříšek. Přestože jsem žádnou cenu nezískaly, nezoufáme, i tak to byla bezva neděle :-)

První neoficiální závody v agility

kdy: 15. července 2007

kde: Kynologický klub Nový Svět

Naše první závody a to v agility, byly velice vtipné. Hned na startu začala Chiquitka trucovat, vždyť proč by měla běhat, když je kolem tolik skvělých pachů. Potom vyběhla z parkuru, odmítala skákat, nechtěla do tunelu. Prostě stávkovala. :-) Ale i tak to budeme zkoušet dál