Svou až neuvěřitelnou otevřeností a spontáností mě Chiquitka seznámila s řadou lidí. Znám všechny pejskaře z okolí našeho bydliště. Sousedi jsou rozděleni do několika skupin a to na sousedy kteří:

a) psa nemají a bytostně je nesnáší

b) psa nemají, ale nevadí jim

c)psa nemají, ale mají je rádi

d) psa mají a náležitě ho rozmazlují.

Ani po roce pobytu v jiné části města nejsem schopná většinu svých nových známých nazvat jinak než "ta paní od Šmudlinky" nebo "ten pán s tím vzteklým pudlem" atd. Stejným způsobem jsou rozškatulkování i psi a to na psy které

a) Chiquita nemůže ani cítit a nejraději by je zakousla

b) Chiquita zná a občas si s nimi pohraje

c) Chiquita zná a miluje, jakmile je na procházce potkáme, už se od nich nevzdálíme na více jak 2 metry.

Úsměvné jsou situace, kdy se chce můj miláček seznamovat. Většinou nejdříve vyzkouší čtyřnožce, zda by mohl být novým kamarádem. Poté otestuje i majitele psíka - sedne si a dělá "psí oči". To většina správných pejskařů nevydrží dlouho a vytáhnou z kapsy nějaký ten pamlsek. Pokud je pamslek náležitě chutný a pejsek vhodný pro hrátky na louce, máme nové kamarády. Ale když Chiquitce pamlsek nechutná, znechuceně ho vyplivne a odkráčí. :-) Chiquitka občas funguje i jako dobrá dohazovačka. Škoda jen, že většina nápadníků, které se mi snaží namluvit, jsou buď páni v penzi a nebo prapodivná individua :-D

Chiquitka a nemoci

Život s Chiquitkou není plný jenom hezkých a úsměvných událostí. Občas nastávají chvíle, kdy mi tuhne úsměv na tváři a mám obavy o svého čtyřnohého přítele. Jedna taková chvíle mnou otřásla po očkování proti vzteklině. Chiquitka při injekci ani nedutala, ale z ordinace našeho veterináře utíkala jako vítr. Na usmířenou jsem jí koupila nový pelíšek a oblíbené dobrůtky. Po zbytek odpoledne jsme blbly na louce a užívaly se vyjímečně teplého dne. Kolem 20. hodiny večerní se Chiquitka začala škrábat na obličeji. Během tří minut jí okolo očí a pysků naskákala vyrážka, která se zvětšovala neuvěřitelnou rychlostí. V záchvatu paniky jsem volala veterináře. Tělem mi cloumal strach. Než jsem k panu doktorovi dorazily. Chiquitčino tělo se zvětčilo čtyřnásobně. Po celém těle měla vyrážku, přes otok ani neviděla a okolí očí zfialovělo.Jak se ukázalo, byla to jen alergická reakce na vakcínu, ale i tak jsem se z toho nemohla dlouho vzpamatovat.

Chiquitka dostala injekci do zadečku a druhý den už opět vypadala jako pes.

Chiquitka a já - aneb rok společného válčení

22. února jsem spolu s Chiquitkou oslavily rok společného soužití. Přepadla mě chvíle nostalgie a tak jsem si prohlížela fotky, na kterých byla ještě štěňátko.Chvílemi jsem musela potlačit slzy, které si mi draly do očí. Nikdy by mě nenapadlo, že z toho malého ušatého smradlavého hubeného a praštěného tvorečka vyroste tak krásná fenka. Je pravda, že některé vlastnosti - jako smradlavá a ušatá jí zůstaly, nepatří ani do skupiny obézních psů, ale změnila se. A já taky.

Za ten rok jsem se naučila, že není důležité vyhrát, ale zúčastnít se a užít si legraci. Cítím určitou zodpovědnost k tomuhle tvorečkovi a snažím se jí zajistit blahobyt a hlavně milující rodinu.

Nejraději mám víkendová rána, kdy nás sluníčko šimrá do tváře, na trávě se třpytí rosa a my se procházíme. To jsem obě dvě na vrcholu blaha. Nebo večery, kdy si čteme a nebo koukáme na televizi se šálkem dobrého čaje a nějakou tou ňaminkou.

Jako každý majitel psa i já pokládám Chiquitko za to nej stvoření pod sluncem. Dmu se pýchou, když se lidé na ulici za námi otáčejí a říkají, jak je to krásný pejsek.

Rok utekl jako voda a my se ani nenadály. Za rok jsem uskutečnily spoustu výletů, poznaly nové kamarády. Chiquitka vyrostla ze svého pelíšku a i štěněčí hračky jí už nejdou moc pod nos. Má ráda velké a plyšové hračky.

Jsem ráda, že Chiquitku mám, je to  moje holčička...

Chiquitka aneb maminka čivava otec neznámý

Ani nevím, čím mě to malé ušaté stvoření s hnědýma očima tolik zaujalo, ale jedno mi bylo jasné hned - tohle je můj přítel do nepohody. Přemluvit maminku, aby mi dovolila vzít si to nebohé štěňátko z útulku domů, nebylo úplně jednouduché. Škemrala jsem a povedlo se to. Rodina se na Chiquitku zase tak netvářila. Stihla totiž během prvních dvou minut pobytu v novém domově pokadit na několika místech světlý koberec v obývacím pokoji, podráždit našeho prvního pejska Honzíka a oblízat všechny od hlavy až k patě.

První noc se ukázala jako kritická. Psíček měl průjem a každé dvě hodiny musel ven na trávník. Nikdy bych neřekla, že štěně dokáže kadit tak dlouho :-)

K ránu se intervaly mezi venčením zkracovaly. Ani nevím, jak se mi podařilo ráno vstát do školy. Před odchodem jsem znovu psíka vyvenčila, nachystala mu krmení, ukázala hračky a odjela do školy. Během těch pár hodin nový člen rodiny - dala jsem jí jméno Chiquitka - rozkousla sluchátka od walkmana, počůrala pohovku a koberec, rozcupovala papírové kapesníky a rozsypala granule po celé jídelně.

A podobně vypadal první měsíc našeho života. Chiquitka měla opačné návyky. Venčila se doma a venku jen bezcílně lítala. Její velkou oblibou bylo sbírání různých odpadků z chodníku. Obzvláště se jí dařilo odkusovat zatvrdlé žvýkačky a požírat je.

Nepomohly ani zaručené rady pejskařů. Asi po měsící společného soužití jsem ze zvědavosti do vyhledavače zadala slovo Chiquita. Kromě reklamy mi vyjelo, že tohle jméno pocházející ze španělštiny znamená Nervový šok nebo také otřes. A skutečně to sedělo, protože otřesy mi Chiquitka připravuje neustále....

Chiquita ušaté štěně s nevinným kukučem a ďáblem v těle

Kdyby mi někdo někdy řekl, že tohle ušaté štěně od základu změní můj život, asi bych se mu vysmála. První noc, kdy ten malý ušák spal v mé posteli, jsem poslouchala jak tichounce a spokojeně oddychuje. A v tu chvíli to přišlo. Rozhodla jsem se, že tohle štěně budu bránit do roztrhání těla a že za něj budu bojovat, ať se stane co se stane.

A horkých chvilek jsem taky pár zažily. Asi nejhorší je Chiquitčina nenažranost, je schopná pozřít prakticky cokoliv - na tvaru, chuti ani velikosti ji příliš nezáleželo. Již zmíněné žvýkačky patřily mezi její dobrůtky, jejímu nájezdu se ani neubránily sluchátka od discmana, hřbet knihy Bidníci od Victora Huga, růživé kotníkové ponožky, houba na mytí nádobí, pet lahev od CocaColy, maminčiny záclony, moje peřina, plyšový medvídek, plyšová klíčenka, kolíčky na prádlo, koště, boty... Už jsem přestala vést seznam o všem, co Chiquitka kdy pozřela..

Ale velmi mě udivuje její rychlost a mrštnost. V nestřeženém okamžiku je schopná čehokoliv....